FIALOVÁ

Fialová, barva ležící ve spektru mezi červenou a modrou, symbolizuje změnu, překročení a přenesení se jinam. Je to sjednocení dvou opačných pólů, soutok dvou sil, spojení dvou kontrastních, energetických faktorů. fialová je barva inspirace, mystiky, magie a kouzla. 

Mandala by Jim Gogarty 2011

Ve fialové se tedy sjednocují dva protiklady, totiž modrý klid a červená pohonná síla. Modrý klid je povzbuzován červenou pohonnou sílou a červená pohonná síla je modrým klidem vyrovnána a ponořována do senzitivní citlivosti. Směsí červené a modré prokazuje fialové sjednocení symbolů s nimi spojených, totiž symbolu materie a ducha. materie a duch podléhají v pozemském životě mnoha procesům změny a tříbení, což může někdy vyvolávat velmi bolestné zážitky a dojmy. Proto je fialová dávána také do spojitosti s žalem, pokáním, odříkáním a odvracením se od světských požitků.

Milovníci této barvy jsou velmi senzitivní a do sebe obrácení. necítí se přináležet k masám, a vyhledávají nerušenou samotu, daleko od hluku a zmatku. U lidí se zálibou ve fialové barvě se vždy jedná o velmi neobyčejné individualisty, vysoce senzitivní umělce nebo o introvertní lidi, kteří stojí stranou a jsou považováni za podivíny. Na této barvě vždy ulpívá něco neobyčejného. Avšak ve světě střízlivého realismu se jí nevěnuje mnoho obdivu ani lásky. Vědci zabývající se barvami zjistili, že je fialová velmi oblíbená u dětí. Lidé, kteří fialovou odmítají, jsou často zatíženi silnými depresemi a náladovostí, nebo jsou zapleteni do erotických a toužebných citů, které bolestně volají po "osvobození". Bledá "lila" barva symbolizuje pravou lásku k bližšímu nebo obětavost. Lidé, kteří mají tuto barvu v oblibě, mají často zvláštní vztah k trpělivému snášení útrap a vidí v tom nutnou zkoušku, kterou jim osud uložil. Obliba k této barvě vzrůstá s přibývajícím stářím, z čehož se dá soudit na zkušenost a zralost a s nimi spojeným porozuměním pro žal a tíseň.

Použití a symbolika fialové barvy
V roce 1860 fialové barvivo začali používat biologové a lékaři jako kontrastní látku při mikroskopování. Na takto obarveném preparátu objevil například německý chemik Robert Koch bacil tuberkulózy.
Německý básník Goethe, autor rozsáhlé Nauky o barvách, spojoval s fialovou barvou představu vyžilého stáří. V obecném povědomí si fialová barva dlouho udržovala nevalnou pověst. Pro mnohé symbolizovala podvod či klam a byla spojována s pojmy jako "jed" nebo "podlost". Tvrdilo se, že má deprimující vliv.
Katoličtí biskupové se dodnes oblékají do sytě fialové a kardinálům navléká papež k purpurovému rouchu ještě ametystový prsten.
Jako barva smutku symbolizuje fialová v katolické liturgii pokání v adventní a postní době.
Fialovou si za svou barvu zvolilo ovšem také feministické hnutí moderní doby. Podle některých psychologů má i toto rozhodnutí hlubší zdůvodnění. Fialová barva totiž evokuje dávný archetyp obojakosti, hermafroditismu, sjednocení mužského a ženského principu v jednotném obrazu světa. Již ve středověku byla považována za symbol jednoty protikladů, za syntézu agresivní mužské rudé a umírněné ženské modře. Proto může vyjadřovat zrovnoprávnění obou pohlaví.
Zajímavá je ovšem i samotná etymologie slova "fialový". Latinské violentia totiž znamená "násilí" a violare je totéž co porušit, podupat nebo znásilnit. Stejného původu je i anglický výraz violence (násilí). Tyto odvozené tvary pocházejí ze slova viola , tedy fialka. Negativní významové propojení zřejmě způsobilo, že fialová se používala i k ocejchování nepohodlných lidí. V koncentračních táborech nacistické třetí říše byly fialovým trojúhelníčkem označováni homosexuálové.
Volba správné barvy byla zřejmě i jednou z příčin neobvyklého komerčního úspěchu "fialové krávy" a s ní spojené čokolády Milka. Na počátku reklamní kampaně stála modelem švýcarská dojnice Adelheid, několikanásobná šampionka různých soutěží. Při přípravě snímku na ni fotograf vypotřeboval dvanáct balení sprejové zdravotně nezávadné barvy. Výsledek zná snad každý Evropan. Dnes je fialová kráva Milka přísně střeženou obchodní značkou. (Vždyť fialová je velmi oblíbená u dětí - viz výše).

RŮŽOVÁ

Růžová obsahuje jemnější kvality červené a je označována jako barva srdce. Symbolizuje lásku, náklonnost a oddanost v srdeční úrovni, bez pudové smyslnosti a vilné vášně. 

Růžové růže jak romantické

Růžová je barva čistých duševních pocitů lásky na vyšší úrovni, barva něhy, jemnosti a oddanosti. Tato barva dělá člověka vnímavého přijmout ušlechtilé chvění harmonické lásky a nezištné příchylnosti a podněcuje k tomu, aby byly tyto pocity štěstí plně prožity a vyjádřeny. Obzvlášť silná obliba růžové zdůrazňuje větší potřebu lásky a ochrany. Něžní, senzitivní a zasnění lidé, kteří potřebují hodně příchylnosti a lidského tepla k dosažení vnitřní stability, dávají růžové barvě přednost velmi často a výrazně. Milovníci této barvy mají extrémně ženské rysy, neboť něha, zdrženlivost a ženskost se pojí k růžové. To je vidět i na starém zvyku obklopovat novorozená děvčata růžovými věcmi.

Lidé, jejichž oblíbenou barvou je růžová, jsou ale i rození požitkáři, kteří se vrhají s rozkoší do všeho, co jim dělá radost a povyražení. Je to barva jemného způsobu života, zdrženlivé elegance, slavnostních nálad a sentimentálních citů a hnutí mysli. Přehnaná touha po růžové však vyjadřuje narušený vztah k realitě a vědomé odvrácení se od vážných věcí života. Tito lidé vidí vše "růžovými barvami" a vznášejí se na "růžovém obláčku". Mají strach před tvrdou skutečností a pokoušejí se jí uniknout.

Když ale člověk tuto barvu rozhodně odmítá, poukazuje to na občasné, nevědomé postrádání něhy a příchylnosti, ale i na snahu o samostatnost a emancipaci a na odmítání sentimentálních citů. Testy prokázaly spojitost mezi oblibou pro růžovou a stupňující se žádostí po sladkostech.

ČERVENÁ

Teplá červená barva je symbolem chuti do života, je výrazem emocí a lásky k smyslovému životu, zážitkům, zdolávání nesnází a dobyvačnosti.

Rudá růže v řeči květomluvy "Miluji tě".

 Je to barva ohnivého východu slunce, má největší schopnost proniknout, aktivovat, vitalizovat, zintensivňuje a nalaďuje dynamicky, průrazně a agresivně. Smysly pociťují červenou barvu jako vzrušení, touhu, žádostivost. Jsou-li tyto pocity spojeny s libostí, pak se červená stává silným, smysly podporujícím, energetickým dárcem, který působí povzbudivě, podněcuje a stupňuje tělesnou sílu a výkonnost ve všech oblastech.

Červená odpovídá životní síle, pocitu vlastní hodnoty a sebedůvěry ve vlastní talenty a možnosti. Červené chvění způsobuje vždy energetický zisk. Červená dělá člověka hovorného, snaživého, vášnivého a dodává mu aktivitu při zahálčivosti, nechuti k práci a lenosti v učení. Děti, které mají s učením potíže, by měly dělat úkoly pod červeným světlem. V oblasti sexuality vyjadřuje tato barva čistě tělesné pudy, zaměřené na získání požitků. Ve zvětšené míře působí červená barva na nervový systém dráždivě a může vyvolat u choleriků, nebo u lidí trpících nervovými chorobami, agresivitu, až k záchvatům zuřivosti.

Na červenou barvu můžeme pohlížet a ji vnímat se zcela smíšenými pocity, totiž buď jako vzrušující, slastiplný, dynamický pramen síly, který podněcuje ke stupňující se potřebě rozkoše, k smyslovým požitkům a vitálním výkonům, nebo ji můžeme vnímat jako barvu zneklidňující, ohrožující a odpornou, pakliže se vyskytují pocity nechuti, deprese nebo nervového předráždění. Tehdy způsobuje červená barva smyslové předráždění a je původem odmítavosti, vzdoru a dokonce pocitů odporu. Odmítnutí silné, ohnivé červené může být vysvětleno, mezi jiným, také erotickým zklamáním a neukojenou, smyslnou touhou. Kdo ale červenou barvu miluje, ten pociťuje její zářivé teplo jako positivní a stimulující a cítí se jím posilněn, motivován a jaksi povznesen a tím také "vznešený". To souvisí i se skutečností, že červená stupňuje a komprimuje vědomé zážitky a city.

Červená vyjadřuje i silnou vůli, milovníci této barvy jsou vždy rádi aktivní, připraveni podávat výkony, jsou flektivní a nedají se tak lehce porazit. Ukazují odvahu k boji a výdrž. V oblibě k červené se ale částečně ukrývá i skutečně silné přání být nápadný a dosáhnout pozornosti a uznání. Někdy je v tomto upřednostňování červené i sklon k tomu, že chce člověk vypadat velkolepě a že chce imponovat, což lze také vykládat jako vůli ovládat a dominovat.

Psychologický význam červené se ale výrazně změní, jsou-li do ní přimíchané žluté, hnědavé nebo modravé tóny. Čím více se červená přibližuje hnědé, o to více se mění z dráždivého do uklidňujícího tónu. Naproti tomu, je-li do červené přimíchaná žlutá, je účinek tohoto oranžovo-červeného odstínu podněcující, povzbuzující a radostný.Mají-li červené tóny modravý nádech, nechá si jimi zprostředkovat vyrovnanost, dobromyslnost a nezištnost.

Použití a symbolika červené barvy
Okysličená lidská krev má červenou barvu, což je způsobeno přítomností hemoglobinu. S tímto faktem zřejmě souvisí další symbolika:
Červená barva symbolizuje hněv, např. ve rčení vidět rudě.
Planeta Mars má načervenalou barvu (kvůli přítomnosti oxidů železa), pro kterou byla asociována s bohem války, Martem.
V křesťanství je červená barva symbolem prolité krve mučedníků, proto se používá jako liturgická barva při jejich památkách.
Historicky, zvláště v tradici antického Říma je červená či purpurová barva chápána jako barva královská či slavnostní. Odtud též liturgické užití červené barvy při velkých svátcích, které nejsou oslavami mučedníků (např. Květná neděle, Velký pátek, Seslání Ducha svatého).
Červená barva je výrazná, chápe se jako varování či jiná důležitá zpráva.
Červená barva na semaforu (i na jiných místech) znamená stůj.
V pražském metru označuje červená barva trasu C, vedoucí přibližně ve směru sever–jihovýchod, s konečnými stanicemi Ládví–Háje.
Červená barva symbolizuje lásku či erotiku (červená knihovna, červené lucerny).
Červená barva symbolizuje socialisty či (hlavně) komunisty.
V čínské tradici je červená barvou štěstí.
Červenou barvou je v účetnictví vyznačen dluh, ztráta (výraz v červených číslech znamená ve ztrátě).

ORANŽOVÁ

Oranžová je symbolem veselí, optimismu a radosti ze života. Je to teplá, pozitivní, povzbuzující barevná energie, která velmi pomáhá proti depresím, pesimismu, nespokojenosti, pocitům nechuti a letargii.

Oranžový pomeranč roste v oranžérii a dělá se z něj oranžáda.

 Oranžová zvětšuje pocit živosti, ctižádostivost, chuť k aktivitám a dopomáhá k odvaze a síle.  Je to barva, která dělá povšechně dobře, a proto se na ni pohlíží jako na „sociální barvu“, která animuje k srdečnosti a radosti z kontaktu a které dávají přednost extrovertní a společenští lidé.                                                    Oranžová je také označována jako barva mladistvosti a zdraví, která dělá člověka nepokojným a zvědavým a podněcuje k zážitkům a k dobrodružství. Psychologicky vzato má zářivá oranžová barva charakter „dát se strhnout proudem“. Jako žhavý, ohnivý plamen pronikne, zahřeje a osvítí svým leskem vše, co se jí postaví do cesty, a potom zanechá efektní, ohromující dojem. Tato barva, stvořená z barevných kvalit červené a žluté, které jsou symbolem faktorů osobnosti a moudrosti, obsahuje mocné, povzbuzující vlastnosti. Oranžová má v sobě něco vyzařujícího, sdělujícího a úchvatného. Má ve své podstatě požitek zjemnělé smyslnosti a ztělesňuje, na rozdíl od agresivní a rozkoš zdůrazňující červené, erotiku něžnou, láskyplnou, spojenou s vřelými city, touhami a přáními.

Oranžová signalizuje optimistickou chuť do života, citové teplo a otevřenost k bližním a všeobecným životním otázkám. Toto barevné chvění pomáhá přemoci citové výbuchy, uvést emoce na správnou kolej a dosáhnout nad sebou kontrolu. Budhističtí mnichové nosí z těchto důvodů oranžová roucha. Milovníci této barvy mají částečně touhu vyniknout, hrát jistou roli, a tím získat na významu a vážnosti. Jejich smysl pro umění, řemeslo a zábavu je velmi silný. Jsou schopni obětavé odevzdanosti a pomáhají a podporují vždy tam, kde je to nutné. Jejich sklon k perfekci a přesnosti je nápadný. Kdo tuto barvu striktně odmítá, má často pocit, že mu není rozumněno a že s ním osud špatně nakládá. takový člověk má také potíže s navazováním kontaktů, nebo má zábrany, což může být způsobeno duševní sklíčeností, nebo pocity méněcennosti.         Oranžová je barva sebedůvěry, nadšení, odvahy a lehce a radostně zvládnutého života.

Využití a symbolika oranžové barvy
Oranžová barva se někdy používá jako varování či zvýraznění podobně jako žlutá.
Oranžová je národní barvou Nizozemska, neboť tamější vládnoucí dynastie má své počátky v nasavsko-oranžském rodu.
Nizozemská národní mužstva (nejznámější je to fotbalové) používají oranžové dresy a jsou přezdívána Oranje – holandsky oranžová .
V Severním Irsku se oranžovou barvou označují protestanté (viz Oranžský řád).
Oranžová barva byla v roce 2004 symbolem tzv. oranžové revoluce na Ukrajině.
V Indii oranžová barva označuje hinduismus.
Oranžovou barvu používají jako svůj symbol židovští osadníci v Pásmu Gazy.

ŽLUTÁ

Žlutá je nejsvětlejší ze všech barev, působí jasně, povzbudivě, zahřívá a rozveseluje. Je to symbol moudrosti, vysoké inteligence a myšlení. Svým pozitivním, magnetickým chvěním působí žlutá povzbudivě na nervy a ztělesňuje pocit svobodného, nezatíženého vývoje, uvolnění a osvobození.

Žlutá slunečnice má barvu po slunci, za kterým se otáčí.

Žlutá , barva slunce stojícího v zenitu, platí také jako symbol osvícení a vysvobození, podporuje chápavost a horlivost v učení a působí pozitivně na paměť. Je to barva spokojenosti, kreativity a představivosti a je působivým prostředkem proti špatné náladě, nechuti a skleslosti. Zastupuje totiž vždy radost, veselí a chuť do života. Nadmíře pozitivních citů se říká „žlutá nálada“.

Žlutá podporuje schopnost kontaktu, zpracování zážitků a dojmů a oživuje veškeré myšlení podněcováním nervových impulsů. Záliba ve žluté značí duchovní čilost, vnitřní bdělost a ochotu stále se něčemu přiučovat. Intelekt a paměť jsou silně vyvinuté a vnímavé. Milovníci žluté neustále hledají, čím by rozšířili svůj horizont, hledají stále něco nového, milují volné vztahy, pocit nezávaznosti a jsou přitom naplnění silnou touhou po dálavách. Tito lidé vystupují skromně a mile, jsou velmi velkorysí a upřímní, jsou všestranně nadaní a prakticky založení. Teplá, silně žlutá také ztělesňuje různé zájmové oblasti, duchovní schopnosti a nadání, až ke genialitě, přičemž se myšlení může až rozštěpit, nemá-li člověk dostatek stability a disciplíny.

Žluté typy mají také tu zvláštnost, že stále něco od druhých očekávají. Přitom se často oddávají chybným nadějím, jelikož mají sklon k ohromnému sebepřeceňování. Jestliže jsou ve svém očekávání zklamaní, prožívají stav mysli, který se lidově nazývá „žlutý závistí“. Milovníci žluté dávají přednost spekulativnímu před tím, co je založeno na důkladnosti, přičemž může vzniknout jistá povrchnost, která ztrácí zřetel k relaci. Lidé, kteří žlutou rozhodně odmítají, to často dělají z pocitu ukřivdění nebo pocitu, že musí vstoupit s ostatními do konkurenčního boje. Přitom se necítí dostatečně schopni, nebo že na to nestačí a přiměřeně prudce reagují. Ale přesto se snaží udržet vnější zdání a nedát najevo závist nebo nepřejícnost. Jelikož je žlutá barvou dobrého kontaktu, může její odmítnutí poukazovat na určité komunikační potíže. Dá se to poznat i podle toho, že tito lidé nechávají své hlubší myšlenky a niternější city raději uzavřené v nitru, jelikož se bojí, že by jejich pohnutka mohla být odmítnuta, nebo by jimi mohlo být pohrdáno. Přitom jsou často v zajetí pevně uvízlých konvencí a z dřívějška přenesených mínění a točí se - duchovně vzato - v kruhu. Vnitřní touhy, city a přání jsou dalekosáhle potlačovány a ignorovány.

Žlutá je rozpínající se, zářivá barva, která přináší svou podstatou radost a veselí, oživuje ducha a vyvíjí silně působivý účinek na životní centrum - solar plexus.

Použití a symbolika žluté barvy
Žlutá je velice výrazná barva, maximum slunečního záření je právě v oblasti žluté barvy, lidské oko je na žlutou barvu velice citlivé. Z toho důvodu se žlutá používá pro upoutání pozornosti, jako varování a podobně.
Žlutá je (též v přírodě) barvou signální. Nejvyššího účinku dosahuje v kontrastu s černou.
Na semaforu znamená žlutá barva „pozor“, signalizuje brzkou změnu signálu.
Ve sportu žlutá barva slouží pro varování (žlutá karta), při automobilových závodech signalizuje žlutá vlajka výstrahu, auta se nesmí předjíždět.
Vysoce viditelné žluté barvy jsou používány pro silniční konstrukční zařízení, žlutým majáčkem jsou označena vozidla, která by mohla ohrozit okolní provoz.
V Kanadě a USA jsou školní autobusy natřeny na žluto z důvodu viditelnosti a bezpečnosti.
Žlutá v umění často zastupuje zlatou a jako taková je symbolem věčnosti.
Jako „žlutá rasa“ se označují asiaté.
V USA ve 20. století byli imigranti z Číny a jiných východoasijských zemí hanlivě nazývání „Žlutá hrozba“.
V tradičním západním umění je žlutá barvou bohatství, otcovství, ale též závisti, Jidáše, Židů a synagogy.
Žlutá barva byl symbol čínských císařů a čínské monarchie. Byla to také barva Nové Strany v Čínské republice.
Tužky mají žlutou barvu kvůli své spojitosti s Čínou, kde se nachází nejlepší grafit. Pouze tužky s čínským grafitem se barvily na žluto.
V některých zemích jsou běžně žlutá taxi. Počátek této praxe nalezneme v New Yorku, kde Harry N. Allen natřel své taxi na žluto, když zjistil, že žlutá je na dálku nejlépe viditelnou barvou.
Žlutá je mezi mezinárodními politickými organizacemi barva liberálů.
Žlutého papíru užívají Zlaté stránky – součást telefonního seznamu, který je tříděn podle kategorií.
Dočasné vodorovné dopravní značky jsou provedeny žlutou barvou (na rozdíl od trvalých, které jsou bílé).

BÍLÁ

Bílá, jako nejsvětlejší barevné chvění, je symbolem čistoty, jasnosti, vznešenosti a nevinnosti.
Zdůrazňuje existenci světla, rozpuštění veškeré hrubosti, stav dokonalého odmaterialisování, vykoupení. bílá je ale i známkou nedotknutelnosti, citlivosti a chladné reservanosti.

Bílá růže symbol nevinnosti.

Lidé, kteří dávají bílé barvě přednost, mají sklon k perfekcionismu, abstraktním idejím a smělým plánům. Jsou to otevřené, živé osobnosti, které plánují svůj život chladně a cílevědomě, perspektivně a vědomi si úspěchu. Tito lidé kladou velký důraz na svou pověst a na své vyzařování, ale navenek se chovají chladně a věcně. Své úkoly vyřizují reservovaně a zdrženlivě a mají přitom výborný instinkt pro dobré obchody a výhodné příležitosti. spolehlivost, upřímnost a láska k pravdě jsou vynikající vlastnosti milovníků bílé. Čistota, pořádek a dobré naplánování vlastního života jsou pro ně velmi důležité, nebo´t to jsou zásady, které odpovídají jejich, k perfekcionismu směřující mentalitě a jejich pojetí života.
V případě vnitřního konfliktu, tísně nebo silného duševního zatížení, znamená volba bílé barvy přání po svobodě, osvícení, vykoupení: přání, aby se vše uspořádalo a nové začalo. Čistá bílá je totiž pro vnitřní vyjasnění a vyřešení nějaké nepříjemné situace, ruší staré myšlenkové struktury a připravuje tím nový začátek. Odmítání bílé poukazuje na duchovní bezúčelnost a na vnitřní prázdnotu. občasné důvody tohoto duchovního stanoviska jsou strach, pocity viny, fobie nebo opovržení sebou samým. Bílá má vyzařující, oslňující efekt a působí proto namáhavě na oči (proto se dnes používá v operačních sálech zelené prádlo). "Bílá vlajka", která se používá jako znamení kapitulace, zdůrazňuje vyjasňující, upravující podstatu bílé barvy.

Použití a symbolika bílé barvy
Jako bílí jsou označování členové bílé rasy, tzn. lidé světlé barvy pleti. Viz bílá rasa.
Obecně je bílá symbolem čistoty, neposkvrněnosti.
Bílá barva je jak v západní kultuře, tak např. v Japonsku tradiční barvou svatebních šatů nevěsty.
V čínské a indické tradici je bílá barva smuteční, symbolizuje smrt a je barvou duchů.
Bílá vlajka symbolizuje kapitulaci či příměří, tzn. signalizuje mírové úmysly, obvykle v období války.
Bílé světlo na železničním návěstidle znamená "Posun povolen".
Blikající bílé světlo na železničním přejezdu znamená volno.
Jako bílý šum se označuje signál či zvuk, který obsahuje směs signálů všech frekvencí (obdobně jako bílé světlo obsahuje směs světla všech barev).
Bílý je označení jednoho z hráčů (podle barvy jeho hracích kamenů) v mnoha deskových hrách, např. šachu či go. Soupeřovy kameny jsou nejčastěji černé či červené.

Až do doby Isaaca Newtona popisoval převažující vědecký názor bílou jako základní barvu, ze které vznikají ostatní barvy tím, že se k bílému světlu přimíchá cosi, co ho zbarví. Newton navrhl pokus, při kterém světelným hranolem rozložil bílé světlo v barevné spektrum, které dalším hranolem spojil opět do bílého světla. Tím dokázal, že naopak barevné světlo je základní a bílé světlo vzniká smíšením světla všech barev.

Tento dopis spal

Jiří Wolker 1900 -1924

Jiří Wolker (1900 – 1924)

Marii Horákové
Prostějov, duben 1918





Můj nejdražší miláčku!
     Především odpusť, že Ti píši na takovém hadru, ale u mého psacího stolku sedí máti, a kdybych tam si šel pro papír a obálku (že je zde Dorek, ví) hned by pochopila, komu chci psát. Proto Ti píši na klavíru a brnkám k tomu jednou rukou, aby myslela, že hraji.
     Ty, miláčku, nevíš, jakou starost jsi mi způsobila. Včera jsem byl celý zoufalý, ačkoliv jsem si byl jist, že polovice řečí (hrozeb), kterými Ti milost. paní máti vyhrožovala, byly jen z chvilkového rozčilení slibovány a že k jejich uskutečnění nedojde. Však přesto byli jsme tím oloupeni o mnoho sladkých, růžových chvil.
     Byla-li jsi mi drahá, moje Mařenko, jsi mi nyní tisíckrát dražší. Pro Tebe, mé sladké dítě, snesl bych všechno, všechno, jen ne tvrdé slovo od Tebe: „Již Tě nemiluji“.
     Jsem s Tebou stále, myslím na Tebe stále. Proklínám však svět, tento mizerný, zvrácený a pro milující duše nemající pochopení. Hle, jaké to mohlo být krásné, kdybychom se mohli milovat opravdu, v záři slunce s úsměvem na rtech před očima ostatních.
     A bylo by to správné, bylo by to zdravé a přirozené.
     A tak musíme se stříci, ohlížeti se, jako kdybychom prováděli něco špatného, zlého. A my zatím planeme věcí zde na světě nejzářnější, nejvznešenější a nejsvatější – Láskou.
     Jak Tě miluji, snad jsi dostatečně přesvědčena. Proto prosím snášej klidně doteky mé drsné ruky Světa a uvědom si, že trpíš pro Lásku a že vedle Tebe na světě stojí jedno srdce, které cítí všechny Tvé bolesti i radosti s Tebou, které Tě nesmírně miluje a pro Tebe snáší všecko ne s nechutí, ale s radostí. Opravdu bylo mi vždycky radostí, když mohl jsem snésti něco pro Tebe, pro Tebe, pro svou Mařenečku!
     Tak, prosím, učiň i Ty.
                                Tvůj Jirka,
                        kterému nebude dlouho dopřáno Tě líbat.

P.S. Tento dopis spal. Mohou Tě prohlížeti Tvé věci a mně by nebylo milé, kdyby na něj přišli.